Granada – kamenná kráska Andalusie
Granada je velmi turisticky oblíbené město a není se čemu divit. Její jedinečná poloha se zasněženými vrcholky pohoří Sierra Nevady na dohled a k tomu bohatá historie činí Granadu jedním z nejkrásnějších měst Andalusie a pro některé i světa 🙂. Byla hlavním městem středověkého Granadského království po jejím dobytí Španělskem v roce 1492. Do té doby byla nezávislým maurským státem a jako poslední odolávala křesťanské reconquistě. Jejím dobytím tak definitivně skončila vláda muslimů na území Španělska. Symbolem města je granátové jablko, které můžete spatřit na vlajce i ve znaku.
Z Córdoby jsem se do Granady přesunula autobusem. Cesta byla příjemná a trvala zhruba dvě a půl hodinky. Rychlejší možnost je využití vlakového přímého spojení, cesta se zkrátí na hodinu a půl. Nicméně já si chtěla vyzkoušet i místní autobusy 🙂 a k tomu se ráda kochám pohledem z okénka do krajiny.
K vidění je tady opravdu mnoho a tak jsem nemeškala a hned po ubytování kousek od centra v Pension Londres, který mimochodem velmi doporučuji, jsem se vydala na průzkum města a nechala se unášet atmosférou a vůní orientu. Vliv arabské kultury je zde patrný na každém kroku 🙂.
Paseo del Padre Manjón (promenáda smutných) a čtvrť Albaicín
Kousek od svého ubytování jsem procházkou narazila na krásnou promenádu táhnoucí se mezi Alhambrou a čtvrtí Albaicín. Promenáda má ale velmi smutnou historii a její název je spojen s pohřebními průvody, které se zde konaly v 19. století. Řada obětí zde podlehla žluté zimnici, které Španělsko v té době muselo čelit. Nicméně dnes se jedná o krásnou promenádu s výhledem na palácový komplex Alhambra, kde si můžete užít krásnou procházku. Navštívit zde můžete také El Bañuelo (arabské lázně), které vznikly v 11. století a v původní podobě dokázaly přežít i nájezdy katolických králů.
Uličky vás dále zavedou do úchvatné staré arabské čtvrti Albaicín. Je ukázkou maurské architektury a právem je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Uličky zahalené do bílé barvy a vyzdobené květinami vás doslova vtáhnou do minulosti. Stačí jen stoupat výše a výše až dorazíte k několika velmi turisticky oblíbeným vyhlídkám. Mirador de San Nicolás vám nabídne Granadu jako dlani 🙂. Trošku se tedy výšlapem zapotíte, ale výhled stojí za to. Odměnou může být i nedaleké hlavní náměstíčko, kde se můžete zastavit na vínko, pivo nebo typické místní pokrmy. Stojí určitě za ochutnání 🙂. Spletitými uličkami jsem se vyšplhala až do oblasti Sacromonte, což je cikánská čtvrť, která v podvečer láká na hudbu a tanec. Nejlepší, jak poznat tyto čtvrti, je prostě se v nich ztratit, toulat a jít pořád do kopce 🙂.
Catedral de Granada (Katedrála) a Capilla Real de Granada (Královská kaple)
Po návratu zpět do centra města jsem se vydala směrem ke granadské katedrále, která se stavěla neuvěřitelných 181 let. Její stavba začala až po dobytí Granady křesťany a v její architektuře se mísí několik stavebních slohů (gotický i renesanční). Hned vedle katedrály se nachází Královská kaple, která působí neméně zdobným dojmem 🙂. Příkaz k její výstavbě vydala Isabela Kastilská a dodnes slouží jako místo jejího posledního odpočinku společně s jejím manželem, dcerou a zetěm. Interiéry jsem nakonec nenavštívila, protože jsem si chtěla užít procházku podvečerní Granadou 🙂. Je tu k vidění spousta romantických náměstí spojených úzkými uličkami plnými obchůdků a restaurací. Hlavním orientačním bodem je nejstarší granadské náměstí Plaza Nueva. Je vynikajícím výchozím bodem pro prohlídku historického centra. Den byl opět plný zážitků, usedám na terasu mého ubytování se sklenkou bílého vína a relaxuji při západu slunce. Zítra mě čeká téměř celodenní prohlídka jedinečného palácového komplexu Alhambra.
Palácový komplex Alhambra
Pokud budete mít chuť objevovat Andalusii, toto je místo, které nesmíte vynechat! Je to dechberoucí dílo islámské architektury, komplex paláců a původní pevnost maurských panovníků a bohatých sultánů. Tento komplex byl vystavěn v posledním století jejich vlády, než byli křesťany roku 1492 vyhnáni ze španělského území. Katoličtí králové byli Alhambrou také uneseni a tak si zde zřídili na několik let svůj dvůr. V této době se jim ale podařilo, nejspíš úmyslně, zničit a přestavět toto krásné dílo. Napoleon chtěl Alhambru dokonce vyhodit do povětří, ale naštěstí byl jeho plán jedním z vojáků překažen. I přesto všechno zůstává úchvatnou stavbou vsazenou do překrásné přírody a také jedinou zachovalou památkou na světě, která tuto kulturu připomíná dodnes. Je zapsána na seznamu UNESCO. Její název v arabštině znamená červená a tak se Alhambře přezdívá také Červený palác.
Na tuto památku si doporučuji koupit lístek předem. Já si lístek kupovala ještě před začátkem mé Svatojakubské cesty a rozhodně se mi to vyplatilo. Lístky jsou totiž vyprodané na několik dní a někdy i týdnů dopředu. V opačném případě si ráno musíte přivstat a vystát dlouhou frontu na lístky, které nešly do prodeje online. Přikládám odkaz na stránky, kde si můžete vstupné zakoupit – klikni. Vstupné do celého komplexu vás vyjde na 14 € a můžete se v něm procházet třebas celý den 🙂. Z centra města se sem můžete dostat autobusem nebo pěšky, cesta vede stále do kopce. Využila jsem pro své pohodlí autobus 🙂, procházku jsem si udělala při návratu zpět do města. Zde jsou možnosti autobusového spojení z centra Granady – klikni.
Prošla jsem hlavním vstupem do komplexu a mé první kroky vedly k pevnosti Alcazaba. Protože jsem měla chvilku než začnou prohlídky jednotlivých částí komplexu, rozhodla jsem si koupit ranní kávu, něco k zakousnutí a posnídat s krásným výhledem na bílý Albaicín. No řekněte, není to kouzelné? 🙂
Pevnost Alcazaba
Je nejstarší částí celého komplexu, pochází z 11. století a tvoří jí zbytky nejstarších budov, které tu stávali už v době, kdy si maurský vládce vybral toto místo jako sídlo svého království. Je tedy jedinou původní stavbou celého komplexu. Můžete si tady kromě historie užít neskutečné výhledy na celou Granadu a pohoří Sierra Nevada.
Palacios Nazaries (Královský palác)
Královský palác je bezesporu perlou islámského stavitelství. Je to překrásná ukázka vrcholného architektonického umění a vy nebudete vědět, kam se podívat dříve 🙂. Nádherné zahrady, vodní nádrže, štukové výzdoby, vyřezávané dřevěné stropy, nástěnné malby. Tím vším se může palác pochlubit. Já se nepřestávala divit umění stavitelů, protože je to bezesporu nejkrásnější palác, jaký jsem zatím mohla navštívit.
Po opuštění paláce se můžete procházet v dalších zahradách, které se nachází hned v jeho blízkosti a užít si pohádkových vyhlídek 🙂. Postupně dojdete k dalšímu úseku, kterým jsou terasovité zahrady parku Generalife.
Park a palác Generalife
Letní palác Generalife a jeho překrásné zahrady byly pro mě perličkou dnešního dne stráveného na tomto úžasném místě. Palác zde sloužil jako místo radovánek, konalo se zde velké množství představení, na nebi se mnohdy rozbřesklo za slavnostní záře ohňostrojů, palác zněl hudbou za doprovodu ladných pohybů tanečnic 🙂. To musela být neskutečná atmosféra a nádhera. Palác je obklopen terasovitými zahradami, na každém kroku můžete spatřit fontány a užít si krásných výhledů. Tekoucí voda zde byla velmi respektována a byla sem přivedena z hor. Na tomto místě je cítit blízkost přírody, více než kde jinde. A tak klobouk dolů před mistrovským uměním, které zde bylo zanecháno, abychom ho za řadu století mohli obdivovat i my!
Park byl mou poslední zastávkou, kterou jsem zde mohla obdivovat. Pokud budete chtít, je zde ještě k vidění Palacio Carlos V (Palác Karla V.). Nicméně je tak trochu pěstí na oko mezi tím vším arabským uměním. Je vystavěn v renesančním stylu a tak mě jeho návštěva příliš nelákala, jen jsem nakoukla 🙂.
Po celém dni plným obdivování krás Alhambry jsem se procházkou vydala opět do centra Granady. Prošla jsem se uličkami lákajícími na kožené zboží, dala si výbornou večeři a pomalu se loučila s tímto arabsky vonícím městem. Zítra se na skok podívám do Malagy a touto poslední andaluskou perlou ukončím své měsíční, cestovatelské dobrodružství 🙂.
Mohlo by se vám také líbit
Sevilla – vstupní brána Andalusie
Málaga – sluncem zalité město
