Třetí úsek cesty – Vigo až Santiago de Compostela
Po bezvadně stráveném a odpočinkovém, včerejším dni na pohádkových ostrovech je čas vyrazit na poslední úsek mé poutní cesty do Santiaga de Compostela. Můj cíl mám nyní na dosah a už teď vím, že to zvládnu a nemohu se dočkat okamžiku, kdy přijdu jako správný poutník na slavné náměstí a stanu před ohromující katedrálou. Můj poslední úsek mi bude trvat 6 dní s celkovým počtem 105 kilometrů. Jsem plna očekávání, co mě na této cestě ještě čeká, protože už nyní můj život obohatila o tolik, v co jsem před jejím začátkem ani nedoufala. Nikdy totiž nevíte, co vám další den na Caminu přinese. Pro mě už nyní je tahle cesta doslova zázračná 🙂.
14. den – Vigo až Redondela (16 km)
Dnešní ráno je pro mě trošku smutné, protože naše cesty s Joem se rozchází. Já pokračuji na Caminu dál a on cestuje do španělské Andalusie za svou sestrou na dovolenou. V té chvíli si myslím, že už se pravděpodobně nikdy neuvidíme, ale to by nebyl osud, aby naše cesty za pár měsíců zase nezkřížil 🙂.
A tak se vydávám opět sama se svým batohem do mého dalšího dnešního cíle. Před sebou mám dnes pouze 16 km, ale už začátek cesty mi dává zabrat, protože z Viga musím vyšlapat několikakilometrový kopec nahoru. Každopádně odměnou je mi úžasný výhled a radost, že jsem kopec zdolala 🙂. Dostávám se nyní na centrální trasu a tak potkávám více a více poutníků, se kterými můžeme sdílet své příběhy nejen o Caminu. Cesta příjemně utíká a já přicházím do Redondely a mého dalšího ubytování A Conserveira. Ubytování s úžasnou atmosférou a jedním velkým pokojem asi pro 60 poutníků 🙂.
Plná energie se hned vydávám na procházku městem. Redondela je moc příjemné městečko, je také přezdívána jako vesnice viaduktů. Já se zastavila na vynikající vínko a pro Španělsko typické tapas (degustační jednohubky), které dostanete ke každému nápoji zdarma. Byla to příjemná změna, protože pokaždé vám přinesou jiné překvapení 🙂. Při přípravě malé večeře na ubytování potkávám úžasnou skupinu lidí z Argentiny a musím přiznat, že tak srdečné lidi jsem snad ještě nepotkala. Povídáme si, smějeme se a předáváme si na sebe kontakty. Dodnes si stále píšeme a já doufám, že mě k nim mé toulavé cesty někdy zavedou na kratší nebo i delší návštěvu 🙂. Usínám opět jako dřevo s příjemným pocitem, jak krásný a překvapující život někdy dokáže být.
15. den – Redondela až Pontevedra (20 km)
Vstávám poměrně brzy, protože chci co nejvíce využít příjemné a osvěžující ráno. Poslední dny se mi jde krásně, tělo už asi asi zvyklo na každodenní chůzi a tak si cestu mohu užívat na maximum. Dnes nepotkávám skoro žádné poutníky a tak hodně přemýšlím o své budoucnosti a o tom, co změnit dál ve svém životě. Procházím malými vesničkami, kde se ráda občas zastavím na dobrou kávu a nějakou tu sladkost k ní 🙂. Odpoledne už mě vítá Pontevedra a mé další ubytování – Hotel Madrid, kde si opět užiji svého pokoje a soukromí 🙂.
Pontevedra je větším městem a jeho historické centrum se spoustou klášterů a kostelů je velmi dobře dochované. Celá jeho historie sahá hluboko do keltských dějin. Je to krásné město, kde je hodně co objevovat a navštívit, krásné stavby, zahrady nebo historický most, který zde zbudovali již staří Římané. Celé odpoledne jsem se procházela a kochala kamennými stavbami. V závěru dne jsem se zastavila na galicijské pivo, tapas a těšila se na další krásný den 🙂.
16. den – Pontevedra až Caldas de Reis (23 km)
Cesta dnes vede hodně vinicemi a já si ráda sem tam nějaké to víno utrhnu a ochutnám. Všechno je sladké jako med. Dokonce potkávám i místního farmáře, který se těší mé pozornosti a s radostí mi zapózuje na mé vzpomínkové fotografii 🙂. Lidé jsou tu moc příjemní, ostatně jako podél celé této cesty. Potkávám opět pár poutníků a v některých případech i staré známé 🙂. Je to příjemné se s nimi zase vidět a poslechnout si jejich zážitky a dobrodružství z této cesty.
Odpoledne přicházím do dnešního cíle a dalšího ubytování Albergue O Cruceiro, kde si hned dávám místní speciality, které pro mě kuchař připravil. Jídlo prý už nepodávají, ale pro mě to prý udělají. Asi jsem vypadala hodně hladově a zoufale 🙂. Hned po vynikajícím pozdním obědě se opět vydávám na průzkum města Caldas de Reis, které je známé pro svou léčivou minerální vodu. Opět je zde k vidění spousta krásných staveb a zahrad, kde se můžete v parném dni schovat do stínu palem a relaxovat.
17. den – Caldas de Reis až Padrón (20 km)
Dnes je první den na cestě, kdy už se začíná ozývat moje kyčel 🙂. Docela dostala zabrat a vzhledem k tomu, že v mládí jsem prodělala tři operace, není se čemu divit. I přesto jsem si ale cestu chtěla zkusit projít a jsem vděčná za to, že jsem mohla dojít až do cíle. Dnes jdu tedy velmi pomalu a často si dělám relaxační pauzy. Jsem už skoro před cílem a tak to nechci vzdát.
Odpoledne konečně přicházím nebo se spíš přibelhávám 🙂 do dnešního cíle, kterým je městečko Padrón. První mé kroky směřují k mému ubytování Albergue Camińo Do Sar a vytoužené studené sprše 🙂. Pomalu se vydávám na procházku městečkem, které je známo pro svoje zelené papričky, z nichž asi 10 % pálí. Historické centrum je opět plné zeleně, kostelů a zrovna dnes se tady konají i velké trhy. Usedám na chvilku v jednom z krásných kostelů a posílám prosbu nahoru, ať se mi podaří zítra do Santiaga dojít a bolest nohy ustoupí. Na kutě jdu dnes brzo, protože zítřejší den pro mě začne ještě za setmění. Usínám s nadějí zítřejšího splněného snu.
18. den – Padrón až Santiago de Compostela (26 km)
Je to tady, dnešní poslední den na Caminu. Ráno vstávám velmi časně kolem páté hodiny ranní. Nemohu tomu uvěřit, ale bolest kyčle ustoupila a já se cítím plná energie na mých dnešních, posledních 26 km. Od dnešního dne začínám věřit na zázraky, protože moje prosba byla vyslyšena 🙂. Vydávám se na cestu ještě za tmy, což celé cestě přináší velmi magickou atmosféru. Hned po pár kilometrech potkávám prima partu chlapíků z Ameriky a tak se ráda přidávám k jejich společnosti. Jde se mi opět krásně, potkávám staré známé tváře a v polovině cesty jednu úžasnou Češku, se kterou společně cestu dokončíme.
Po cestě jsou občas k vidění značky stopek s poznámkou – teď to určitě nevzdávej! Najednou v dáli uvidím Santiago a jeho slavnou katedrálu. Srdce se mi sevře radostí a pocit se kterým přicházím na náměstí se jednoduše nedá popsat 🙂.
Byl to dlouhý den, ale já to dokázala. Plná euforie přicházím na náměstí a tento okamžik patří k mých nejhezčím v mém životě. Krásný pocit, když dokážete něco velkého, splníte si svůj sen, o kterém jste dlouho dobu byli přesvědčeni, že je to jen vaše přání. Vládne zde úžasná atmosféra, protože přichází poutníci z různých směrů, objímají se a všechny ovládá stejná radost a štěstí 🙂. Zouvám si své boty, sundávám batoh, lehám si na dlažbu a slzy štěstí se začínají kutálet po mých tvářích. Má cesta mi trvala přesně 16 dní chůze a v nohou mám 356 kilometrů. Vím, že teď už v životě dokážu všechno, co si budu přát! Bude mi po Caminu smutno!
Po asi hodinové euforii a odpočinku se jdu ubytovat do Pensiónu Centro a hned poté si pochutnávám na slavnostním obědě, pořádném steaku 🙂. Procházím si Santiago de Compostela a užívám si posledních hodin zde. Kousek od katedrály je možnost si nechat vystavit diplom o absolvování cesty, ale protože fronta je obrovská, nechávám diplom diplomem. Cestu budu mít pořád ve svém srdci, doklad k tomu přeci nepotřebuji 🙂. Loučím se s poutní cestou a zážitkem, na který budu ráda vzpomínat!
Zítra ráno vyrážím na dovolenkový týden užít si krásy španělské Andalusie.
Mohlo by se vám také líbit
Druhý úsek cesty – Porto až Vigo
Porto část II. – za ochutnávkou portského
