Druhý úsek cesty – Porto až Vigo
Druhý úsek cesty jsem si užívala mnohem více než ten první. Možná to bylo překrásnou cestou kolem divokého, portugalského pobřeží, svěžím a oceánem provoněným vzduchem, má mysl a tělo se zrelaxovali a zvykli si na každodenní chůzi s batohem na zádech. To všechno přispělo k tomu, že má cesta se pro mě stávala den ode dne příjemnější 🙂. Na tomto úseku mě čeká přejezd z Portugalska do španělské Galicie. Ve Vigu jsem si naplánovala den pauzy a návštěvu Cíes Island, kterým se právem přezdívá Karibik Evropy. Rozhodně je, na co se těšit 🙂.
Druhý úsek mi trval projít 6 dní, měřil dalších 137 kilometrů a na jeho konci mě čekal můj osudový a životní partner 🙂.
8. den – Porto až Villa do Conde (22 km)
Po dvoudenním odpočinku v Portu se cítím opět plná sil vyrazit na cestu do Santiaga de Compostela. Rozhodla jsem se pro cestu pobřežní, jednoduše proto, že oceán miluji a představa, že půjdu několik dní kolem jeho divokého pobřeží, pro mě byla splněným snem. Je neuvěřitelné, jak si za dva dny tělo odvyklo těžkému batohu a tak se mnou trošku bojuje, jestli to opravdu myslím vážně. Nakonec musí přistoupit na mou hru a chtě něchtě těžký batoh nést i dál 🙂. Překvapivě si ale zvyká rychle a batoh mi po chvilce přestává vadit 🙂. Velmi chytře si nasazuji kotníkové boty Keen, což za pár kilometrů shledám jako opravdu špatné řešení, moje puchýře totiž ještě nejsou doléčené.
Opouštím Porto a vyrážím hledat metro, které mě popoveze do stanice Matosinhos, ze které poutníci nejčastěji vyráží. Můžete se ale vydat i pěšky přímo z Porta, počítejte ale s délkou cesty 35 km.
Už mi nevadí ani přílišné horko, protože oceánem provoněný vzduch dělá cestu mnohem snazší. Jde se mi krásně 🙂 a nemohu se nabažit přírody, kterou mám prakticky stále kolem sebe. Procházím dokonce i malou rybářskou vesničkou, kde rybáři splétají své sítě, úžasné.
Jediným malým obláčkem dnešního dne jsou mé puchýře. Hned po pár kilometrech musím boty sundat a nazout si své sandále, jinak bych neušla už ani metr. Zjišťuji, že na původních puchýřích se udělaly další a moc dobře to tedy nevypadá. Zkusím tedy na bolest zapomenout a užít si dnešní krásný den 🙂.
Po příchodu do dalšího ubytování – Bellamar Hostel, si své zranění z cest hned ošetřuji 🙂 a zároveň potkávám prima parťačku původem ze Sardinie žijící v Německu. Dáme se hned do řeči a vyrážíme na průzkum města a jeho okolí. Jako bychom té chůze ještě stále neměly dost 🙂. Dnešní den jsem si užila na maximum, padla do postele a usnula jsem jako dřevo. Ani špunty do uší dnes nebyly potřeba 🙂.
9. den – Villa do Conde až Esposende (25 km)
Po dokonale prospané noci začíná další krásný den na Caminu. Pobřežní cesta mi vyhovuje, protože být součástí takové krásné přírody je neskutečně nabíjející. Mám stále více energie. Cesta vede po většinu dne po pobřeží, jen na chvilku vás zavede do malebných vesniček, aby vás zase vrátila zpět k oceánu 🙂. Ani nevím jak a přicházím do svého dalšího ubytování, kterým je Hostel Eleven. Po osvěžující sprše a ubytování se vydávám opět na průzkum města Esposende, kde najdete spoustu kostelů, muzeí, parků, vodních sportů a dalších vyžití. V jednom z parků jsem se zastavila na moje oblíbené Mojito, poslouchala příjemnou hudbu a užívala si příjemné atmosféry. Moc hezké místo na letní dovolenou. Překvapilo mě, kolik krásných a neznámých míst jako stvořených pro netradiční dovolenou můžete nalézt po celém portugalském pobřeží. Usínám opět bez problémů, pobřežní cesta mi opravdu svědčí 🙂.
10. den – Esposende až Viana do Castelo (27 km)
Hned ráno potkávám kousek od mého ubytování dvě Kanaďanky a tak se okamžitě dáváme do řeči a cesta hezky utíká. Pro dnešní den opouštím pobřeží, cesta mě totiž vede vesničkami, lesem a hlavně kopcovitým terénem. Zkouška mé fyzické zdatnosti 🙂. Je to sice náročnější, ale vzhledem k tomu, že neustále potkávám nové a nové poutníky, horší terén mi nevadí. Je úžasné potkávat nové poutníky, povídat si s nimi, sdílet s nimi své pocity a někdy se dozvědět i spousta životních příběhů. Dnešní den byl tedy na takové příběhy velmi bohatý a obohatil i mě samotnou 🙂. Ubytování jsem po posledních dnech měla opět pro sebe v Pensao O Laranjeira.
Tradičně jsem se vydala prozkoumat město Viana do Castelo a byla jsem z jeho historického centra velmi překvapená. Překrásné kamenné městečko s úžasnou zvonkohrou, kterou jsem zachytila na malém náměstí a fontánou z roku 1553 🙂. Procházkou jsem dále pokračovala do přístavu, kde už na mě čekala má další porce portugalské Francesinhy. Samozřejmě jsem jí snědla opět celou 🙂.
11. den – Viana do Castelo až Vila Praia de Ancora (20 km)
S každým dalším dnem si tuto cestu užívám více a více a cítím se svobodněji a svobodněji. Žádné problémy, starosti ani chmurné myšlenky mě nenapadají, vše je zalité sluncem a já se cítím jako v pohádce 🙂. Cesta mě dnes opět vrací na pobřeží. Chvilku jdu sama se svými myšlenkami, ale už za pár kilometrů potkávám poutníky z Ameriky, se kterými jsem se potkala před Portem. Strávíme spolu dvě hodinky a pak se vydáváme každý svým směrem. To mě na této cestě baví nejvíce, nebýt na nikoho vázaný a jít si tam, kam vás srdce táhne. Mě táhlo více k oceánu a tak jsem se ho držela dále celou cestu až do dalšího městečka Vila Praia de Ancora 🙂. Krásné, malé a romantické dovolenkové městečko. Konečně jsem si smočila své utrmácené nohy v oceánu a dala si vynikající čerstvé mořské plody. Při západu slunce jsem se zaposlouchala do zpěvu mořských vln a v té chvíli jsem si nemohla přát více a být více šťastnější 🙂. Můj single život dnešním dnem končí a zítřejší den mi převrátí můj život naruby 🙂.
12. den – Vila Praia de Ancora až Oia (Španělsko – Galicie) – 25 km
Dnešní den je rozhodně tím nejkrásnějším dnem z celého mého měsíčního putování. Již první ranní paprsky naznačují, že na tento den nikdy nezapomenu 🙂. Cesta dnes vede tak krásnou přírodou, že se mi místy až tají dech. Po pár kilometrech přicházím do historické části městečka Caminha, je brzo ráno a vše je zatím ještě uzavřeno. Nicméně atmosféra tohoto místa je velmi silná a já se alespoň na chvilku zastavuji na náměstí a vdechuji, zatím stále ještě, portugalský mořský vzduch 🙂. Za chvilku už totiž směřuji do malého přístavu, kde v malé kavárně potkávám skupinu prima poutnic a také kapitána 🙂. Nasedáme všichni do malé loďky a tím definitivně opouštím portugalské území a pokračuji již na území španělské Galicie. Kapitán je samá sranda a tak využiji situace a zvěčňuji se s ním na fotografii 🙂.
Galicie se nachází v severním Španělsku a okouzlí vás svou historií, překrásnou divokou, bohatou a hlavně zelenou vegetací . Všude zde můžete narazit na keltské kořeny. Sama za sebe musím říci, že tato oblast na mě působila velmi okouzlující silou.
Divokým pobřežím a mnohdy malými vesničkami o pár domech přicházím do dnešního cíle, kterým je kamenná vesnička Oia. První mé kroky směřují do rybářské restaurace s úžasným výhledem na oceán, kde ochutnávám další čerstvou rybu. Galicie je totiž vyhlášenou rybářskou oblastí. Poté směřuji ke svému ubytování v Hotel A Raińa, je to jediná možnost ubytování v této romantické vesničce. Po osvěžující sprše zamířím k moři, odpočívám, relaxuji, užívám si výhledu na dominantu této vesnice, kterou je kamenná katedrála z roku 1137. Celé tohle místo mi připadá tolik magické, jako by ho stvořil nějaký čaroděj 🙂.
Vydávám se zpět do hotelu a kouzelný moment lásky na první pohled je na dohled 🙂. Než vejdu do dveří hotelu, všimnu si telefonujícího poutníka, usmějeme se na sebe, na vteřinu se naše pohledy střetnou, moje hruď se najednou sevře a já jsem ztracená 🙂. Nicméně jdu na pokoj a chystám se na večerní program. Zrovna dnes zde totiž probíhá koncert skotské hudby. Jsem sice unavená, ale přinutím se tam večer vyrazit. Na zídce v západu slunce spatřuji mého tajemného poutníka, tentokrát mi to nedá a rozhodnu se s ním prohodit alespoň pár slov 🙂. Nu a z pár slov byl celý večer, dozvídám se, že pochází z Irska a jmenuje se Joe. Za zvuku skotské hudby, západu slunce a pozdějšího ohňostroje si připadám jako v románu od Rosamunde Pilcher 🙂. Tahle cesta dokáže opravdu přinášet zázraky, pokud jí to dovolíte 🙂.
13. den – Oia až Vigo (18 km)
Hned ráno po snídani vyrážíme společně s Joem a dalšími poutníky z hotelu vstříc dalšímu dobrodružnému dni 🙂. Po cestě si vyprávíme spousta příběhu, smějeme se a opět si užíváme krásné přírody. Přicházíme do města Baiona, které rozhodně stojí za prohlídku. Nicméně my se vydáváme společně s Joem dále do Viga autobusem. Joe se rozhodl následovat můj plán 🙂 a já jsem samozřejmě ráda za jeho doprovod. Vigo je obrovské město a jsem ráda, že ubytování v Pension Residencia Buenos Aires jsem si vybrala hned kousek od přístavu. Vyrážíme místním autobusem k oceánu, protože já už se nemohu dočkat až si v něm zaplavu. Je zajímavé, že cesta tam byla rychlá a snadná, cesta zpět ovšem byla trošku kovbojka 🙂. Autobus s námi jel zpět skoro až do Baiony, ale naštěstí nás místní paní, při pohledu do našich vyděšených tváří, uklidnila 🙂. Autobus se nakonec otočil a jel zpátky. Obavy zažehnány, večer před námi a já se moc těšila na zítřejší volný den. Naplánovala jsem si totiž výlet lodí na překrásné ostrovy Cíes – galicijské Seychely.
Mohlo by se vám také líbit
Porto část I. – toulky městem
Sintra – pohádková zastávka
